Proč čaj a zenové chrámy patří k sobě

Čaj přichází s mnichem

Podle Wikipedie se první doložený důkaz o čaji v Japonsku datuje do 9. století, kdy jej mnich Eičú přivezl zpět z čínské dynastie Tchang. Zájem poté opadl. Kolem konce 12. století mnich Eisai po svém návratu z Číny představil práškovou formu, šlehanou horkou vodou v misce. Je mu připisováno založení zenové školy Rinzai v Japonsku a přivezení semen zeleného čaje v roce 1191. Tentýž článek uvádí, že tento práškový zelený čaj byl poprvé použit při náboženských rituálech v buddhistických klášterech, což je místo, kde začíná příběh čaje v Japonsku.

Eisai a Kennin-ji

Eisai založil Kennin-ji v Kjótu v roce 1202 a je pohřben v jeho areálu, uvádí Wikipedie, která jej nazývá historickým zenovým chrámem a jedním z Kjótských pěti hor (Kyoto Gozan), pěti nejvýznamnějších zenových chrámů v Kjótu. Eisai také napsal Kissa Yōjoki, což Wikipedie překládá jako Pití čaje pro zdraví. Čaj vnímal především jako lék a Wikipedie zaznamenává, že nabídl misku čaje nemocnému šógunovi Sanetomovi. V chrámu připomíná čaj kamenný monument.

Čaj proti ospalosti

Udržet se dlouhé hodiny meditace vzhůru je obtížné a článek o japonském čajovém obřadu otevřeně uvádí, že buddhisté používali čaj, aby během nich zabránili ospalosti. Toto praktické využití je nejstarším pojítkem mezi čajem a chrámy, dříve než jakákoli estetika či filozofie. Vysvětluje také, proč se čaj nejprve rozšířil mezi kněžími a vyšší třídou. Japan-guide.com uvádí, že se čaj dostal do Japonska v 8. století z Číny a pil se jako léčivý nápoj především mezi kněžími a vyšší třídou, a že teprve v období Muromači si jej osvojili lidé všech vrstev.

Zen a podoba obřadu

Japan-guide.com uvádí, že kolem období Muromači se vyvinula vytříbenější podoba čajových setkání s zenovou jednoduchostí a větším důrazem na spiritualitu, a že čajový obřad má své kořeny v těchto setkáních. Wikipedie připisuje Muratu Jukóovi, ranému průkopníkovi čaje jako duchovní praxe, studium zenu pod mnichom Ikkjúem. Ideály, které z toho vzešly, jsou ty, jejichž jména hosté slýchají dodnes: wabi, zdrženlivá a pokorná krása, a čtyři principy harmonie, úcta, čistota a klid.

Rikjú a Daitoku-ji

Wikipedie popisuje Sen no Rikjúa (1522–1591) jako osobnost, která formovala čajový obřad více než kdokoli jiný, a uvádí, že podstoupil zenový výcvik v chrámu Daitoku-ji v Kjótu. Daitoku-ji, chrám rinzai-zenu na severu města, je tam popsán jako úzce spjatý s kulturou čajového obřadu. Článek dodává, že hlavní chrám a mnoho jeho podchrámů není veřejnosti přístupno. Rikjú dával přednost bokuseki, kaligrafii zenových kněží, pro svitek v čajovně.

Čajovna si vypůjčuje od chrámů a svatyní

Ne všechno v čaji pochází ze zenu. Wikipedie uvádí, že praxe očišťování rukou a úst před obřadem je ovlivněna šintoistickým rituálem misogi a že brána mezi čajovou zahradou a každodenním světem čerpá ze svatynní architektury a torii. Uvádí také, že zenový buddhismus a šintoismus společně silně ovlivnily japonskou čajovou kulturu. Tokonoma, výklenek pro svitek a květiny, může pocházet z místností zenových klášterů období Kamakura, což je jedna ze dvou teorií, které Wikipedie předkládá.

Tento chrám patří k škole Čisté země, nikoli k zenové

Japonská Wikipedie uvádí Džótoku-dži, chrám uvedený na vstupence této stránky, jako chrám školy Džódo-šú. Džódo-šú, škola Čisté země, se podle anglického článku zaměřuje na oddanost buddhovi Amídovi a recitaci jeho jména a je to jiná škola než zen. Zenový příběh výše je tedy historií čaje, nikoli tvrzením o této místnosti. Co vám však chrámové prostředí nabízí, je čajový obřad v buddhistickém areálu s branou, zahradami a očistnou fontánou, nikoli v hotelovém společenském sále.

Přečtěte si dále: Jōtoku-ji: místo pro čajový obřad

Pro koho to není

Pokud si chcete sednout k meditaci, vyslechnout zenovou přednášku nebo navštívit zenový klášter, tento obřad to není. Jde o sedmdesátiminutový skupinový workshop ve Velkém čajovém sále chrámu Čisté země. Pokud vás přitahuje zenová historie, o Kennin-dži a Daitoku-dži si můžete přečíst, i když Wikipedie poznamenává, že velká část Daitoku-dži je veřejnosti uzavřena. K samotnému obřadu najdete v průvodci etiketou čajového obřadu na této stránce, co dělat s miskou.

Přečtěte si dále: Etiketa čajového obřadu pro první návštěvu